Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle kapelu bych asi odhodil jako další ze souborů, jež v mých očích dehonestuje posthardcoreový subžánr, jen kdyby mi v některých chvílích tak vřele nepřipomenula některé kapely, které mám fakt blízko srdci. Tu MARS VOLTA, jindy THE FALL OF TROY, případně THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU. Kytary vyšívají jednu vyhrávku za druhou, do toho se proplétají melodický a řvaný vokál, neustále zvraty tempa a motivů bojují s melodickými až popovými nápěvky. Dohromady to ale nezní jako slepenec. Funguje to. Po delším poslouchání tu nacházím čím dál tím více háků, která jsem si opravdu oblíbil. Ať už to je melodický popěvek nebo zajímavý groove chřestivé basy.
DANCE GAVIN DANCE jsou hlavně měňavec. Jakoby se neustále hledali a jakmile se našli, začali hledat něco jiného. Jako většina takových kapel to na první poslech není, ale celkem rychle se začnou z rozbouřeného oceánu motivů vynořovat záchranné kruhy, které po krátkém čase udělají z tohoto alba velmi příjemnou a trvanlivou záležitost. Za měsíc by se měli kluci přihlásit s novou deskou a nebudu lhát, že nejsem zvědavý, kam se to pohne.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!